Společnost sester Ježíšových

„Vy však náležíte Kristu.“

Duchovní povolání

Život zasvěcený Bohu

V podstatě to není nic komplikovaného, jak si to někdy představujeme. Bůh si „jednoho dne člověka pozve“ k životu podle evangelijních rad, k radikálnímu následování Krista. Slovník spisovné češtiny nám vysvětluje výraz radikální jako něco, co je prováděno od základu, rychle a energicky. To znamená jít za Kristem tímto způsobem. Toto pozvání se zpravidla neděje nějak mimořádně, ale docela přirozeně. Někdo např. člověka v tomto směru osloví, jindy člověk sám cítí, že by měl pro Boha, svého Stvořitele a Vykupitele, kterému vděčí za veškerá dobra a krásu života, udělat něco víc!

povolaniJe-li takový člověk ochoten tuto výzvu k následování přijmout, je-li velkorysý, odvážný a má pro povolání určité předpoklady, rozhodne se pro vstup, buď do semináře nebo do nějakého institutu zasvěceného života (např. řeholní společnost). Tam se teprve v průběhu zkušební doby (v řeholních společnostech se tato doba nazývá noviciátem) ukáže, jestli mu tento způsob života odpovídá a je pro něj, jednoduše vyjádřeno bude-li v něm šťastný. Jestliže ano, vydá se na dobrodružství s Bohem: mnohého se zřekne, opustí dosavadní způsob života a začne se připravovat na to, jak využít všech svých sil a schopností pro šíření Božího království. Stane se apoštolem, svědkem Krista a bude se celým svým nasměrováním podílet na jeho hlasatelské činnosti. Objevil svoje životní poslání. Bude žít pro Boha a s ním. Povolaný člověk se od lidí nedistancuje. Přichází s nimi při své službě neustále do kontaktu, a tím jim zprostředkovává Boha. Každým povolaným člověkem se Kristus na tomto světě stává nově viditelným a slyšitelným.

Duše církve

Duchovní povolání jsou pro život a rozkvět církve – Božího království – vzácným a nenahraditelným darem. Sám Svatý otec Jan Pavel II. je nazval duší církve. Bez nich by církev nemohla dost dobře existovat. Chyběli by ti, kteří lidem předávají Boží slovo a skrze jejichž vyvolení k nim Bůh přichází ve svátostech. Chyběli by ti, kteří svým životem poukazují na vyšší hodnoty a na hodnoty věčné. Chyběl by příklad nezištné, strhující lásky, která jde ve službě druhým až do krajnosti.

Milost Boží

Duchovní povolání je velikou milostí Boží, proto je potřeba o ně v modlitbě prosit. Jen tak, svou vděčností a prosbou za ně, dokážeme Bohu, že si jeho milostí vážíme a že o ně stojíme. Starost o nová povolání pro církev je záležitostí všech. Každý může a má přispět svou modlitbou a obětí k jejich rozvoji.