Společnost sester Ježíšových

„Vy však náležíte Kristu.“

Poděkování sr. Marie Čeganové za sestry SSJ

„Teď už to je jen On a já…“

Chci-li dnes, naše milá sestro Marto, na konci Tvé pozemské cesty jménem všech Tvých 40 spolusester, vyjádřit vděčnost za Tvůj požehnaný život, není to pro mne úplně snadné. Nejprve snad proto, že vím, jak bytostné bylo pro Tebe nebýt v popředí. A tak nějaké řečnění o Tvých zásluhách by nebylo tím, co by Ti dělalo radost. Tím ještě nesnadnějším je pro mne v krátkosti shrnout význam Tvé napínavé cesty, na které jsi potkala svého Pána a dala ses mu zcela k dispozici. A stejně tak nelehké je dát do slov, co každá z nás cítí, když vyprovázíme svou nejstarší sestru, která byla pro nás víc než představenou či novicmistrovou vychovávající celou jednu generaci českých sester. I když jsi nikdy na tom nestavěla, byla jsi a zůstaneš navždy první sestrou, bez které by Společnost sester Ježíšových nevznikla. Tedy tou, která spolu s O. Robertem rozpoznala Boží záměry a dala k nim odvážně svůj souhlas. Po léta jsi tak svým jasným zakotvením v Bohu a lidským přístupem současně vytvářela prostředí, aby mohl Bůh dále povolávat…

Setkala jsem se s Tebou na počátku roku 1991, kdy v Moravské Húzové nedaleko odtud zapouštěla Společnost své první kořínky na české půdě, a prožila ve spolupráci s Tebou mnoho let. Dnes si už víc uvědomuji, jak zasahující výzvu Ti tímto Bůh připravil. Ve věku 58 let ses po dlouhé emigraci vrátila do vlasti, aby ses ujala výchovy mladých českých sester, které Bůh hojně povolával. A byly to začátky nelehké. Ty jsi však svou zacíleností a houževnatostí prošla s námi první léta tříbení a nedávala nijak najevo, jak Tě to stravuje. Svižnost a hbitost pohybu Ti byla dána do vínku a odrážela se i na Tvém duchu. Mnohdy jsme Tvému tempu nestačily, protože Ti bylo prostě dáno kráčet vpředu… Tím jsi nám stále ukazovala cestu. Až do posledních roků a dnů Tvá jasnost cíle zářila z Tvých očí i slov. Bylo milé se s Tebou setkávat, prostě zaskočit za Tebou „na besedu“ a povyprávět Ti o svých zápasech. Žádná od Tebe neodešla bez povzbuzení.

Bylo Ti vlastní žít pro nejvyšší ideály a hodnoty. Tato „citlivá vybíravost“ Tě nechala v mládí dlouho čekat, než jsi poznala svou pravou cestu. A také později ses nikdy nespokojila s něčím, co by nebylo Boží. Nakonec Tvůj život dozrával v čase stálé modlitby a trpělivého nesení obtíží, které stáří s sebou přináší. Tvoje spokojenost, skromnost a vděčnost byly pro nás všechny velkým obdarováním. Denně nově a nově darovaným. Vycházely z tvého ohromného vnitřního štěstí a úžasu nad svým povoláním a věrností Boží. Proto také Tvé srdce mělo stálou potřebu modlit se a žít pro povolání další – nás sester i mnohých jiných. Chtělas, aby i druzí zakusili Boží dobrotu a krásu, která v zasvěcení se Jemu spočívá.

Tak jako svižnost, skromnost, zacílenost či touha předávat vyšší hodnoty patřily k Tvému celému životu, projevily se tyto rysy i na jeho konci. I když ses na zavolání svého Pána Ty sama dlouho těšila, přesto nás jeho rychlost zasáhla. Snad o to víc, že od odchodu O. Roberta uplynuly pouhé dva měsíce. Ale i to patří k Tvému poslání ve Společnosti. Nezapomenu na Tvůj dětsky důvěřující pohled a slova, kterými ses s námi před nečekaně akutní operací loučila: „Teď už to je jen On a já…“ Jsou pro mne hlubokým odkazem, kterým nám ukazuješ cestu dál. Sestro Marto, děkujeme!