Společnost sester Ježíšových

„Vy však náležíte Kristu.“

Spiritualita

 Odkaz sv. Ignáce

Když se mladý člověk rozhoduje pro následování Krista, ptá se na cestu, jak tuto výzvu krok za krokem uskutečnit. Kristův život zachycený evangeliem ho provokuje ke snaze odpovědět svým životem, nést jeho pravdu dál. Pro konkrétní uchopení tohoto božsko-lidského vyzvání přesto hledá pomoc těch, které Kristův Duch zvlášť inspiroval, aby ve své době nově zviditelnili Krista.

Pro sestry byl a je tímto „starším bratrem“ sv. Ignác z Loyoly, jehož charisma našly aktuálně uskutečněné ve Společnosti sester Ježíšových. Vždy znovu je překvapuje, jak nosné a aktuální mohou být zkušenosti světce, který žil před 500 lety, pro člověka 21. století, který žije ve zcela jiné společnosti. Je to důkazem, že Kristův Duch zůstává stále týž přes věky, kultury a módní trendy, když zaměřuje srdce lidí k jejich opravdovému cíli. Tímto Duchem se nechal vést i P. Kunert SJ, aby vtiskl Společnosti její specifické zaměření.

Čím tato spiritualita připadá sestrám stále nová, je svoboda v Bohu, k níž vede člověka ochotného nechat se oprošťovat od sebe samého. Takový člověk tedy nehledá nic jiného než to, co v daném okamžiku představuje možnost větší cti a slávy Boží. Toto jsou okamžiky, kdy člověk zažívá svobodu naplněnou jednotou s Bohem, vědomí, že zahlédl cíl, pro nějž je stvořen. Ovšem poznání toho, co je v dané chvíli u Boha „více“, vyžaduje být s ním spojen, stále mu naslouchat a také mít oporu ve společenství těch, kteří se o toto spojení intenzivně snaží.

spiritualitaSv. Ignác porozuměl a předal svým druhům tajemství zdánlivě paradoxního spojení svobody a poslušnosti. Teprve vložením svého osudu, svého rozhodování do rukou člověka nachází hledající nový rozměr své svobody v Bohu. Stále více si uvědomuje, jak potřebná je v jeho životě tato lidská ruka obrušující jeho život a vsazující ho do pro něho nepostižitelné mozaiky Božího plánu.

Tomuto – nechat se vést – se sestry stále učí. Člověk by chtěl chápat, proč právě on, právě zde a právě toto; jak jeho úloha zapadá do Božího plánu. Přijít s nápadem v naprosté svobodě a nechat ho prozkoušet pohledem druhých, doplnit nebo popřít. Teprve později člověk zjistí, že smyslem celého procesu je naučit se čekat a naslouchat druhým a Bohu ve svém nitru.

Ignaciánská spiritualita má intenzivní dynamiku. Aby neztratila svoji sílu, vyžaduje od člověka nezůstat stát, být stále poutníkem Boží vůle, který před světem pevně stojí na poznané pravdě a před Bohem je otevřený ke každému hnutí milosti. Přitom se ale nejedná o sladké nebo abstraktní přemítání o Boží dobrotě. Hluboké spojení se stále aktivním Bohem vyúsťuje v čin, v každodenní trpělivou práci na sobě a pro druhé, která neviditelnou silou malých obětí má šanci posvětit svět kolem nás. Ve své podstatě je duchovní život jednotou protikladů: harmonie a vyrovnanosti člověka, přijímajícího v pokoře sebe i druhé, a zároveň nespokojenosti, burcující k boji se svými chybami a k boji se zlem kolem sebe.

Důležitým pilířem spirituality Společnosti je rozlišování toho, co je neseno Duchem Božím, a kde má navrch svět; rozlišování podstatného a neměnného od druhotného, které se mění podle situace a času (Duchovní cvičení č. 313-336). Pravidlo je na první pohled velmi jasné, ale v praxi se často člověk nechá oklamat zdáním věcí. Je nutné si uvědomovat, jak důležité je umět se zastavit a přemýšlet. Ale nejen to. Ještě důležitější je poznané chtít a jednat podle toho ne jednou, ale stále znovu.

Brusným kamenem horlivosti každé sestry jsou exercicie. V nich se očišťuje jejich láska ke Kristu a zbavuje se vší povrchnosti a malátnosti. Jsou školou modlitby a dílnou, v níž se sestry zocelují k boji se zlem v sobě i ve světě kolem nich. V exerciciích se sestry zaměřují ke stejnému cíli: hledat a nacházet Boha ve všech věcech a s láskou mu sloužit. Nosným prvkem každého společenství je jeho poslání, které stmeluje jeho síly. Pro sestry se jím stává radostně a intenzivně prožívané svědectví života zasvěceného Bohu na nejrůznějších místech, k němuž chtějí ukazovat cestu zvláště těm, kteří jsou k tomu jeho milostí povoláni.

Toto jsou některé rysy spirituality Společnosti. Kde jsou obsaženy? Můžeme říci, že ani ne tak ve spisech a knihách, jako v životě P. Kunerta SJ a jednotlivých sester. Každá z nich více zviditelňuje některý rys. Jedna je svou rázností a rozhodností vtělením dynamiky Společnosti, jiná citlivě rozlišuje, jakým duchem se co nese, a opět jiná umí citlivě doprovázet mladé lidi v jejich hledání svého životního povolání. Vzájemným příkladem se tak sestry učí chápat celou šíři a bohatství spirituality Společnosti a povzbuzují se k jejímu zvnitřnění a ještě opravdovějšímu svědectví života plně zasvěceného Bohu.spiritualita1

SSJ a Tovaryšstvo Ježíšovo

Společnost sester Ježíšových se od počátku nechala hluboce inspirovat ignaciánskou spiritualitou. Povolání sester vyrůstá z exercicií sv. Ignáce, který od doby svého svatořečení v roce 1622 patří k duchovnímu bohatství celé církve.

Společnost tedy, i když se hlásí ke stejné spiritualitě jako Tovaryšstvo Ježíšovo a řada jiných společností, si rozhodně nečiní žádné nároky na to být ženskou větví jezuitského řádu. Udržuje si svou nutnou samostatnost a nezávislost, což nevylučuje možnou spolupráci.