Duchovní povolání

Povolání

Každý mladý člověk touží po lásce a naplnění života a je mnoho cest, kterými se může vydat. Některým Bůh vkládá do srdce touhu po hlubším životě s ním a pro něho. Bývá to tichý hlas v nitru, který postupně rozeznívá strunu srdce. Někdy jakoby zdánlivě utichá a pak se opět přihlásí. Zaslechne-li mladý člověk pozvání k duchovnímu povolání, potřebuje většinou delší čas modlitby a doprovázení, aby rozpoznal, zda ho Bůh volá a kam ho vede. Není jedno, jakou cestou se v životě vydá, aby naplnil sen, který Bůh sní o jeho životě.

 

 

„Ježíš kráčí mezi námi, jako to činil v Galileji. Chodí po našich ulicích, zastaví se a hledí na nás svýma očima, beze spěchu. Jeho volání přitahuje, okouzluje. Ale neklid a rychlý sled mnoha podnětů, které nás denně bombardují, působí, že tu není prostor pro vnitřní ticho, ve kterém člověk vnímá Ježíšův pohled a naslouchá jeho volání. … Hledej prostory klidu a ticha, ve kterých budeš moci uvažovat, modlit se, vidět svět kolem sebe jasněji. Pak budeš moci spolu s Ježíšem poznat, jaké je tvé povolání na této zemi.“ (Papež František, Christus vivit 277)

 

Zasvěcený život

Povolání k zasvěcenému životu je pozváním k následování Krista cestou evangelijních rad chudoby, čistoty a poslušnosti. Aby se mohlo uskutečnit, musí mít mladý člověk odvahu a ochotu ho přijmout a také určité předpoklady. Vydá-li se na tuto cestu, ať už je to v řeholní společnosti, či v jiné formě zasvěceného života nebo v kněžském semináři, bude krok za krokem poznávat, jestli je to způsob života pro něho, jestli v něm nachází radost. Pokud ano, pak bude postupně dozrávat k plnému a trvalému rozhodnutí.

Milost Boží

Duchovní povolání jsou Boží milostí. Sv. Jan Pavel II. je nazval „duší církve“. Bez nich by chyběli ti, kteří lidem předávají Boží slovo a skrze které přichází Bůh ve svátostech. Chyběli by ti, kteří svým životem ukazují na věčné hodnoty a svědčí o Boží blízkosti a lásce tím, že se zcela darovali Kristu.