Cesta k velikonoční radosti

Duchovní smysl postní doby nám naznačuje jedna postní preface v německém znění (český překlad je trošku jiný): „Každý rok dáváš svým věřícím milost, aby očekávali Velikonoce v radosti Ducha svatého“. Věřícím je každý rok dána milost očekávat Velikonoce v radosti Ducha svatého.

Takový pohled na postní dobu je možná neobvyklý, protože nehovoří bezprostředně o pokání a obrácení, ale o radosti Ducha svatého, kterou lze očekávat o Velikonocích. Teprve potom následuje takové napomenutí či povzbuzení: „V této době pokání nás vybízíš k modlitbě a ke skutkům lásky.“ Abychom mohli Velikonoce slavit s vnitřní radostí Ducha svatého, měli bychom pro to také něco udělat. Proto slyšíme napomenutí k pokání, modlitbě a skutkům lásky. Tím je ve vší stručnosti nastíněn duchovní smysl postní doby nebo popsáno naše obrácení.

Jde tedy o pokání, modlitbu a skutky lásky. Díky tomu si uvědomujeme velikonoční tajemství. O velikonoční noci se buď uděluje křest, nebo obnovují křestní sliby. To znamená, že Velikonoce jsou pro nás obnovou nebo osvěžením milosti Božího dětství. Právě díky této svátosti jsme Božími dětmi. Teprve tehdy, když se očistíme modlitbou, pokáním a skutky lásky, jsou naše očištěná srdce schopna velikonoční radosti. Tak jsme o Velikonocích vedeni k plnosti života, kterou nám daruje Kristus skrze své utrpení, smrt a vzkříšení.

Tato čtyřicetidenní doba pokání je smysluplným časem přípravy, nezbytným předpokladem, abychom došli k pravé radosti a obnově srdce, k tomuto Božímu dětství. Je to cesta, kterou nám svým příkladem ukázal Ježíš. V postní době tedy nejde o pokání pro pokání. Nejde o odříkání pro odříkání, to by bylo špatně pochopeno. Jedná se o prostředky: pokání a odříkání, modlitbu a skutky lásky. Tyto prostředky nám umožňují dosáhnout vznešeného cíle Velikonoc. Takto bychom měli vnímat tyto věci, které stojí někdy velmi v popředí. Jsou to jen skutečnosti, které nám pomáhají k lepšímu, krásnějšímu, které nám teprve napomáhají k plnosti života.

(Z myšlenek P. Roberta Kunerta SJ)