Rok 2024
Návštěva u Matky Boží v Mariazell
Nebylo to poprvé, co naše rakouské sestry společně připutovaly k Panně Marii do Mariazell. Tentokrát v neděli 29. září z různých směrů: z Vídně a z Klagenfurtu, také se sr. Marií Čeganovou z České republiky:
„Rády na toto místo přicházíme na pouť, abychom přinesly Ježíšově Matce poděkování, prosby a nejrůznější úmysly.
Této zvláštní formě modlitby učí už svatý Ignác v Duchovních cvičeních. Vede nás, abychom si nejprve promluvili o svém úmyslu, prosbě apod. s Pannou Marií, pak šli jakoby za ruku a s ní k Synovi, a za třetí v doprovodu obou přišli k Otci a vyprošovali si danou záležitost od Něho (srov. Exerciční knížka č. 147).
Tentokrát nás k cestě pohnula především vděčnost, díkůvzdání za několik kulatých výročí slibů, vstupů do Společnosti atd., za tolik projevů dobroty a pomoci shůry. Protože je tak důležité vytrvat na cestě povolání, ale nelze to považovat za samozřejmost.
A je na snadě, že jsme myslely i na „naši“ Mariánskou Horu v České republice, kde založení nové komunity, která má být místem modlitby za duchovní povolání, vyžaduje mnoho úsilí a modliteb. Toto propojení ještě posiluje skutečnost, že i tam je uctívána Panna Maria Mariazellská.
Pouť byla navenek velmi prostá, odjížděly jsme však vnitřně posíleny: společným slavením mše svaté, sdílením u jídla a radostí ze vzájemného společenství, časem pro ztišení a osobní modlitbu.“
K vodám
Pozvání k vodám, k občerstvení u Pramene života, k načerpání nových sil přijali animátoři z celé republiky a sjeli se ve dnech 12. – 17. 8. 2024 do Kroměříže. Tam se letos konalo Celostátní setkání animátorů, které se jmenovalo K VODÁM.
Nabídka programu byla bohatá a vyvážená, takže si každý mohl najít to, co odpovídalo jeho potřebě. Dopoledne bylo v jednotlivých dnech věnované společným přednáškám s tématy Sebepoznání, Vzdělávání, Modlitba a slavení a Služba. Obsah přednášek se dále prohluboval a rozvíjel v diskuzních skupinkách. Se sr. Annou jsme se také ujaly vedení dvou skupinek, a to s těmi věkově nejstaršími účastníky. Měla jsem radost z toho, jak si mladí ve skupince dokázali uctivě a pozorně naslouchat. Z našeho sdílení vzešla vždy nějaká otázka, kterou jsme předali přednášejícímu, a také jsme mohli „lajkovat“ zajímavé otázky z jiných skupinek. Potom jsme se opět sešli všichni společně a přednášející reagoval na naše podněty. Odpoledne patřilo přednáškám a workshopům, ale byla také možnost využít duchovní doprovázení nebo navštívit psychologickou poradnu. Do služby duchovního doprovázení se zapojila sr. Daniela, která za námi na CSA přijela v úterý. Pevnou součástí každého dne byla mše svatá a večer se otvírala pestrá nabídka různých forem modlitby.
Během dní jsem si mohla oživovat, že zdrojem každé služby je vztah s Kristem, osobní spojení s Ním. Také jsem se spolu s ostatními učila víc vnímat Boží přítomnost a působení ve společenství. Silným a krásným momentem byla závěrečná vigilie. Před oltářem stáli otcové biskupové a kněží a každý z nás jsme jim symbolicky přinesli zapálenou svíci a dostali požehnání k naší službě mladým lidem. V naší službě nejsme sami za sebe. Církev nás vysílá a počítá s každým z nás.
sr. Markéta Trešlová
Pane Ježíši, Dobrý Pastýři, voláš každého z nás jménem.
Nauč nás, jak ti máme odpovídat a mít účast na tvé službě.
Dej, ať k tobě přicházíme a očekáváme mnoho,
vždyť ty jsi Pramen, ze kterého může čerpat každý
podle toho, jak velkou si přinese nádobu.
Požehnej našemu setkání a učiň, ať tvoje voda probudí naše srdce,
abychom viděli potřeby druhých a v síle Ducha Svatého jim vycházeli vstříc.
(z modlitby animátorů)
Slavnost sv. Ignáce na Mariánské Hoře
Díky plánovaným stavebním proměnám domu na Mariánské Hoře jsme intenzivněji zapojeny do života tohoto poutního místa. Už před časem jsme zachytily vnitřní impuls prožít slavnost sv. Ignáce – otce spirituality, která razí náš řeholní život – právě na tomto místě; zde, v blízkosti rodiště jeho následovníka a duchovního syna, zakladatele naší Společnosti – P. Roberta Kunerta SJ.
Už v evangeliu upozorňuje Kristus Pán, že je třeba dbát na pevné základy každé stavby. A my tady chceme budovat a rozvíjet hlavně to vnitřní, duchovní! Co k tomu může víc přispět, než společenství modlitby a eucharistie? A tak se stalo, že v poslední červencový den 2024 zažil poutní kostel na Mariánské Hoře poprvé ve své historii oběť mše svaté ze slavnosti sv. Ignáce z Loyoly. Týdenní pořad bohoslužeb k tomu stručně a srozumitelně předeslal následující: 10.00 – Mariánská Hora – prosba o Boží požehnání a ochranu Panny Marie pro přátele a dobrodince Společnosti sester Ježíšových (mše svatá za účasti sester Ježíšových).
Přesto, že byl všední, a tedy běžný pracovní den, přátelé a dobrodinci se dostavili v hojném počtu. Lavice v chrámu se zaplnily do posledního místa a k tomu ještě byla obsazena celá řada míst k stání. To by přítomná skupina 17 sester ze 7 komunit sama nezvládla. Mši svatou celebroval duchovní správce z Dolní Čermné o. Jan Lukeš, s ním byl u oltáře přítomen o. Milan Richter, rodák z nedaleké Horní Čermné a „zbožné dění“ mile oživovali dva malí ministranti, kterým pomáhali orientovat se v prostoru jejich tatínkové.
V úvodu promluvy upozornil otec Jan na hlavní myšlenku z prvního čtení: Vyvol si život nebo smrt. Vyvol si Boha nebo nicotu. U druhého čtení se zastavil u části, kde sv. Pavel říká: „… abyste upevněni a zakořeněni v lásce byli schopni pochopit jako všichni křesťané celou tu šířku a délku, výšku a hloubku, poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání a dosáhnout plné míry Božích darů.“ K tomu dodal: Norské přísloví praví, kdo je milovaný, je krásný. Lásku potřebujeme všichni a je krásné, když pochopíme, jak nás má Pán rád. Když prokážeme lásku člověku, zvláště tomu, který ji sám moc nezakusil, stane se takovým, jakým měl původně být: velkorysejším, trpělivějším, laskavějším. Bůh nám chce v našem vnitřním „já“ ukázat svoji velkorysou lásku. Dívejme se na sebe jako na milované dítě nebeského Otce.
Naplněna až po okraj Boží láskou při setkání s Kristem v eucharistii se obec věřících ještě potkala před kostelem ke společnému sdílení. K vytvoření srdečného společenství přítomných napomohlo i krásné slunečné počasí a domácí koláče, k této příležitosti speciálně upečené. AMDG
sr. Anna Vacková
Nechat se vést
Ve dnech 8. – 12. 7. probíhalo v Charvátech na faře setkání se sestrami Ježíšovými pro dívky ve věku 14 – 17 let. Letošní téma postavilo účastnicím (11) před oči jasnou otázku: „Čím se nechávám vést?“ Společně se sestrami měly možnost skrze katecheze, sdílení a další aktivity nalézat odpovědi na to, čím se necháváme ovlivňovat a co stojí za to, abychom se tím ve svém životě nechaly vést.
K pobytu patřil i duchovní program, který dívkám vytvářel možnost ke ztišení, objevování Boha i sebe sama. Každý den začínal ranním rozjímáním nad evangeliem v doprovodu jedné ze sester. Večer pak završila modlitba připravená dívkami, jejíž součástí bylo examen (= zpytování svědomí). Katecheze byly zaměřeny na základní povolání člověka Bohem: „Žij!“; Desatero; duchovní rozlišování a sebezápor. Po nich následovaly chvíle ztišení – prostory pro reflexi.
Součástí setkání byla návštěva sester klarisek – kapucínek ve Šternberku. Dívky pomáhaly při pletí zámkové dlažby a po práci naslouchaly přednášce sestry Miriam o osobním povolání člověka. Účastnily se také polední modlitby v klášterním kostele sv. Anežky České. Bylo pro ně působivé nahlédnout do způsobu života sester klarisek, na kterých je patrná hluboká důvěra v Boží prozřetelnost a život tichosti – modlitby obětované za duše. Po tomto naplněném dopoledni zavítaly dívky ještě do Centra Společnosti sester Ježíšových v Olomouci, kde se jim věnovaly sestry ve sdílení.
Určitým vrcholem celého setkání byla čtvrteční pouť do Choliny. Dívky připravily program a sestry se nechaly vést… Velkou zkušeností jak pro dívky, tak i pro sestry byla velmi zdařilá hra „Na rozlišování duchů“. Sestrám byly na určitou část cesty zavázány oči: „Který duch ji teď vede? Ten dobrý, který vede postupně, krok za krokem, jasně a průhledně, i když často v důvěře, nepřetěžuje a dodává naději? Nebo ten zlý, který vede překotně, zmateně a klikatě, staví před člověka limitující požadavky a vede k zoufalství?“ Hravým způsobem si mohly všechny účastnice zkusit, jak to bývá v nitru člověka, který je neustále vystavován rozhodování: „Čím se teď nechám vést?“ I když v reálném životě to není vždy tak jednoduché jako ve hře…
Celé setkání se neslo v radostném duchu a otevřenosti. Kéž přinese dívkám zkušenost do všedních dní, že Bůh je jistou a bezpečnou orientací na cestách života a jen Jím stojí za to se nechat vést.
Sr. Anna Bartoňová
Setkání s otcem arcibiskupem Josefem Nuzíkem
Olomoucká arcidiecéze se 30. června 2022 rozloučila s o. arcibiskupem Janem Graubnerem. Od té doby nastalo čekání na nového pastýře. Naší Společnosti se tato změna dotýkala nejen tím, že některé naše komunity patří do olomoucké arcidiecéze, ale vzhledem k tomu, že SSJ je řeholní společností diecézního práva, je olomoucký arcibiskup také biskupem hlavního sídla Společnosti, jež se nachází v Olomouci.
Proto jsme se za nového arcibiskupa s vytrvalostí a důvěrou modlily. Když jsme dopoledne 9. února obdržely zprávu, že v poledne bude vyhlášeno jméno nového arcibiskupa, s určitým vnitřním chvěním jsme se, alespoň některé z nás, vypravily do katedrály, abychom ho přivítaly. Z jmenování Mons. Josefa Nuzíka novým olomouckým arcibiskupem jsme měly upřímnou radost.
Uvedení o. arcibiskupa Nuzíka do úřadu proběhlo 13. 4. 2024. Potěšilo nás, že jsme mohly k této slavnostní události přispět přípravou a modlitbou rozjímavého růžence přede mší svatou. Inaugurace o. arcibiskupa byla krásnou duchovní slavností. Odpoledne jsme měly možnost novému pastýři diecéze v krátkém srdečném setkání poblahopřát za celou Společnost na parkánu u katedrály.
Neuplynuly ještě dva měsíce a mohly jsme o. arcibiskupa přivítat v Centru SSJ v Olomouci. Setkání v úterý 28. 5. otevřela mše svatá v 16.30 hod. Následně se s o. arcibiskupem setkala sr. Alena Jindrová spolu se sestrami generální rady, aby mu v rámci jeho úlohy biskupa hlavního sídla zprostředkovala zprávu o životě Společnosti v uplynulém roce. Poté jsme v širším společenství sester prožily s o. arcibiskupem chvíle v přátelském rozhovoru při společné večeři.
O. arcibiskup tak mohl při své návštěvě nahlédnout do pestrosti života Společnosti a do služby jednotlivých sester. A my jsme mohly zase o něco víc poznat o. arcibiskupa, jeho lidský přístup a dobro a pokoj, které vyzařuje. V závěru setkání jsme o. arcibiskupovi opět rády přislíbily modlitbu za něho a jeho rozmanitou službu.
Nechme se fascinovat Ježíšem
NEDĚLE DOBRÉHO PASTÝŘE 21. 4. 2024
Světový den modliteb za duchovní povolání
Papež František k tomuto dni ve svém poselství říká:
Světový den modliteb za povolání nás každoročně vybízí, abychom uvažovali o vzácném daru povolání, kterým se Pán obrací ke každému z nás, ke svému věrnému putujícímu lidu, abychom mohli mít podíl na jeho plánu lásky a ztělesňovat krásu evangelia v různých životních stavech.
…
Chtěl bych říci mladým lidem, zvláště těm, kteří si připadají vzdáleni od církve a živí v sobě nedůvěru vůči ní: nechte se okouzlit Ježíšem, obracejte se na něj se svými závažnými otázkami prostřednictvím stránek evangelia, nechte se znepokojit jeho přítomností, která nás vždy blahodárně uvádí do krize. On respektuje naši svobodu více než kdokoliv jiný, nevnucuje se, ale sám se nabízí: dejte mu prostor a najdete své štěstí v tom, že ho budete následovat a zcela se mu odevzdáte, pokud to bude od vás žádat.
…
Tento den je věnován především modlitbě, abychom prosili Otce o dar svatých povolání pro budování
jeho království: „Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!“ (Lk 10,2) A modlitbu – jak víme – tvoří spíše naslouchání než slova obracející se na Boha. Pán promlouvá k našemu srdci a chce ho najít otevřené, upřímné a velkorysé. Jeho slovo se stalo tělem v Ježíši Kristu, který nám zjevuje a sděluje celou Otcovu vůli. V tomto roce 2024 věnovaném právě modlitbě v rámci příprav na Jubileum jsme povoláni znovu objevit ten nedocenitelný dar, že můžeme vést dialog s Pánem od srdce k srdci, a stát se tak poutníky naděje, protože „modlitba je první silou naděje…“.
…
Ale co znamená být poutníky? Kdo se vydává na pouť, snaží se mít především jasný cíl a nosí ho stále v srdci a mysli. Zároveň ale pro dosažení tohoto cíle je třeba se soustředit na daný krok, a abychom ho mohli zvládnout, musíme být lehcí, zbavit se zbytečných břemen, nést s sebou to nejnutnější a bojovat každý den, aby únava, strach, nejistota a tma nezablokovaly nastoupenou cestu.
…
K tomu všemu ještě jednou dodávám tak jako během Světového dne mládeže v Lisabonu: „Rise up! –
Vstaňte!“ Probuďme se ze spánku, opusťme lhostejnost, otevřeme mříže vězení, do něhož jsme se někdy zavřeli, aby každý z nás mohl objevit vlastní povolání v církvi a ve světě a stát se poutníkem naděje a tvůrcem pokoje!
Na tuto palčivou potřebu dnešní doby – na nouzi duchovních povolání – odpovídáme naším specifickým apoštolátem – apoštolátem povolání. Neděli Dobrého Pastýře, kdy celá církev pamatuje na duchovní povolání, prožíváme každoročně jako svátek našeho poslání. Nejinak je tomu i letos, kdy prosíme o nová povolání i o věrnost těch již existujících v adoraci na tento úmysl, k níž zveme věřící v místech, kde působíme.
Svátek uvedení Páně do chrámu
– Den zasvěceného života
Co pro nás znamená, že smíme každoročně slavit tento den?
Tento den je vzdáním díků Bohu za vzácný dar povolání a zároveň povzbuzením, posilou a vzájemným obohacením ve věrném kráčení na této cestě.
Prožíváme ho jako den vděčnosti za své povolání, den osobní i společné modlitby, setkání s naším biskupem a s těmi, kteří jdou cestou zasvěceného života. Je pro nás radostí a povzbuzením.
Letošní Den zasvěceného života jsme slavily ve většině diecézí, v kterých máme komunity, až v sobotu 3. 2. Středem slavení byla mše svatá s diecézním biskupem. Poté většinou následovala přednáška: v brněnské diecézi S. M. Gabriely Vlkové OP s názvem Splnilo se Písmo svaté; v královéhradecké diecézi o. Radka Tichého o 1. eucharistické modlitbě, v ostravsko-opavské diecézi přednášel o. Jan Szkandera a v olomoucké arcidiecézi o. biskup Z. Wasserbauer na téma synodalita. Byl prostor také pro vzájemné setkání zasvěcených osob mezi sebou, sdílení, povzbuzení…
V olomoucké arcidiecézi se slavil tento den letos poprvé trochu jinak. Nekonal se tradičně 2. února, ani se řeholníci nesetkali v kněžském semináři. Protože povolání zasvěcených osob patří celé církvi, mše svatá se uskutečnila v katedrále, kam byli pozváni i všichni věřící.
Sestry ve Vídni slavily tento den již v jeho předvečer s kard. Christophem Schönbornem (dominikánem) společnými nešporami ve svatoštěpánském dómu. V Římě slavily sestry svátek zasvěceného života „nadvakrát“: nejdříve 1. 2. večer v České papežské koleji Nepomucenum, kde sestry boromejky již podruhé organizovaly česko-slovenské setkání řeholníků žijících v Římě, a 2. 2. večer se jedna sestra zástupnicky za komunitu účastnila mše sv. pro zasvěcené osoby s biskupem římské diecéze, papežem Františkem. „V Nepomucenu jsme nejdříve měli možnost se sjednotit ve společné modlitbě – tiché hodinové adoraci a nešporách, poté následovalo neformální setkání u večeře. Atmosféra potvrdila to, co vyplynulo ze vzájemného představování: ’My jsme z Rodiny Panny Marie’ – ’My sestry Ježíšovy’ – naproti seděla malá sestra Ježíšova, salesiánky jsou Dcery Panny Marie Pomocnice – že totiž řeholníci jsou všichni tak trochu z jedné rodiny…“
A jak tento den rezonoval v našich srdcích?
Skrze slova a podněty k zamyšlení, které jsme vyslechly, se pro nás tento den stal novou naléhavou výzvou podívat se do svého nitra a ptát se:
– Jsem skutečně zasvěcenou osobou, která ve svých rukou drží pravé bohatství jako Simeon? Co držím ve svých rukou? Pokud je to něco jiného než Ježíš, pak je to jen brak.
– Jsem zasvěcenou osobou, která žije hlubokým duchovním životem? Přistupuji ke všem vnějším věcem v atmosféře ztišení a hluboké kontemplace? To je to nezastupitelné a nejcennější, co církev od nás očekává. Je to také klíč ke krizi povolání.
– Jsem zasvěcenou osobou, která svým příkladem života chudoby, čistoty a poslušnosti chrání církev před zesvětštěním? Řeholní život je protilátkou na zesvětštění. Můj život má být zrcadlem, lékem a povzbuzením k neustálé obnově pro všechny věřící.
– Jsem zasvěcenou osobou vycházející ze sebe a budující pravé společenství a hluboké vztahy s těmi, kteří jsou mi v komunitě svěřeni? Budujeme jako řeholní společenství dobré vztahy s biskupem, s Božím lidem? Plodem synodálního procesu je prohloubené vědomí žitého společenství, vědomí, že patříme k sobě a chceme být spolu na cestě.
– Jsme proroky? Dokážeme vnímat určité znaky dnešní doby a upozornit na to, čeho je třeba se varovat a čemu se otevřít?
– Jsem zasvěcenou osobou, která ví o svém poslání? Církev je poslání, každý křesťan je poslání. K zasvěcenému životu patří neodmyslitelně misie. Rozněcuje ve mně život s Kristem touhu jít ke druhým?
Tento den byl příležitostí dotknout se znovu svěžesti a krásy Božího povolání a v hloubi svého srdce znovu zaslechnout: Ježíš – On je světlo, před kterým všechny temnoty mizí. On je ta síla, která utváří život.