Zakladatel
P. Robert Kunert SJ
Narodil se 29. dubna 1933 v Dolní Čermné. Absolvoval gymnázium v Hradci Králové a v Lanškrouně, v letech 1952-1967 pracoval ve Východočeských papírnách v Lanškrouně, kromě let 1953-1955, kdy byl u PTP v dolech na Kladně. Na konci roku 1957 tajně vstoupil do jezuitského řádu. První sliby složil v Dobrušce, taktéž tajně, 19. května 1962 a po pěti letech na to odešel ilegálně do Rakouska.
V letech 1967-1972 studoval teologii na univerzitě v Innsbrucku, kde také 4. července 1970 přijal kněžské svěcení. Dva roky poté získal rakouské státní občanství. V letech 1972-1973 krátce působil u českých krajanů v Londýně. Vážně onemocněl a musel se podrobit operaci páteře, která nasměrovala jeho další kněžskou činnost. V letech 1974-1980 vykonával službu spirituála křížových sester v Tyrolsku a Vorarlbersku. V roce 1975 byl aplikován do Rakouské provincie SJ a 2. února 1978 složil v Innsbrucku poslední sliby.
V letech 1980-1996 náležel do komunity SJ v Klagenfurtu a působil jako rektor jezuitského kostela. V roce 1981 stál u zrodu Společnosti sester Ježíšových. Ze životních zkušeností a z osobního prožívání ignaciánské spirituality jí jako zakladatel vtiskl charisma řeholního života ve světě a po léta ji provázel jako spirituál.
V letech 1996-2009 byl členem komunity na jezuitském provincialátu ve Vídni, na konci roku 2009 se vrátil do České provincie SJ a žil u sester v olomouckém Centru Společnosti sester Ježíšových. V posledních letech svého života nesl s velkou trpělivostí a odevzdaností zdravotní omezení a obtíže stáří a naplnil tak beze zbytku své životní motto „Milost a kříž“.
Přímé a nekompromisní zaměření na Boha, které P. Kunertovi přivodilo v životě nemálo obtíží, snad nejvýstižněji charakterizuje jeho životní postoje. Jeho střízlivý a realistický přístup v kněžské a spirituální službě byl zakotven v hluboké modlitbě. O tom, že byl pravým synem sv. Ignáce, svědčí také jeho upřímný zájem o člověka a spásu jeho duše. Mnohým, především mladým lidem, pomáhal svými moudrými a zároveň prostými duchovními radami. Se zájmem promluvil s každým, zvláštní „náklonnost srdce“ však měl k lidem prostým. Svým humorem šířil kolem sebe radostnou atmosféru a snadno si získal důvěru.
